Kázání na 19.8.2018

Mnozí žádali o zveřejnění, tak tedy zde je.

L 11,24-26

Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“ 

První dojem z dnešního textu? Poměrně smutný řekl bych. Slovo následuje poté, co Ježíš vyhání zlého ducha z němého člověka. A pak doplní ještě tuto informaci. Čekali bychom, že když Ježíš zasáhne a zlého ducha vyžene, bude mít nemocný už navždy pokoj. Čekali bychom, že když se nějaký problém vyřeší, už se s ním nebudeme muset znovu zabývat. Ale není tomu tak. Zlý duch se vrací – dokonce s ještě větší silou. Problémy se opakují, a třeba i s větší intenzitou. Co máme dělat s tímto tak beznadějně vypadajícím slovem? Najdeme zde něco povzbudivého? Nemůžeme se přece chytit ani toho, že má člověk o stav svého nitra pečovat. Ten člověk, který byl zbaven zlého ducha pečoval o svou duši. Když se ten zlý duch vracel s těmi dalšími, našel místo vyčištěné a uklizené. Vnímáme tedy, že ten člověk dokonce o své nitro pečoval, že mu nebylo jedno, co se v něm děje – a přece se stalo něco hrozného. Konce toho člověka jsou horší než jeho začátky.

Někde tady se možná většině z vás chce Bibli zavřít a dál se tím netrápit. Jsou v Písmu texty, která vás hned zrovna nepohladí po duši, která si nenapíšete na cedulku, která si nedáte zasklít a nepověsíte je na zeď. Ani toto není verš, kterým bychom si vyzdobili kostely a modlitebny. A je nám líto toho člověka – byť hypotetického – který byl obtěžován nejdřív jedním zlým duchem, jedním problémem, toho se zbavil, a nakonec měl sedm duchů horších. Vlastně mně to připomnělo příběh mého dědečka, který měl hodně dlouho problémy se srdcem, měl anginu pectoris a když se lékařce podařilo po létech situaci zvládnout, tak mu diagnostikovali rakovinu. Nechci zabřednout ale k jednotlivému případu. Možná to první důležité, co bychom si mohli odnést je, že bychom nikdy neměli myslet, že je situace vyřešena a nemůže se nic přihodit. Tento pocit je nám lidem na škodu. A je jedno, zda se jedná o problém, o nečistého ducha, o nemoc, o dluhy, o závislost na alkoholu či drogách. My, lidé, nejsme nikdy za vodou, nikdy nemáme hotovo. Dokud žijeme, jsme adepty na potíže. Ježíš ve své řeči vystihl něco, co je pro nás charakteristické. Něco vyřešíme, ale to mnoho neznamená, protože může přijít ještě něco horšího. Čím více se naparujeme tím, co jsme zvládli, tím do větší nouze můžeme přijít. Tak to je. Bohužel.

Pořád ale žádná naděje, namítnete. Ale něco se nám tu už začíná rýsovat. Může být nadějné vědět, co se může stát. Když vím, na co si mám dát pozor, snadněji se tomu mohu vyhnout. Člověk nadšený nad vyhnáním nečistého ducha, který si i všelijak hýčká své nitro není ve skutečnosti připraven na to zlé, co se mu může přihodit. Člověk, který si myslí, že křesťan po obrácení je dokonalá bytost bez hříchu není připraven na tvrdý střet s nečistými duchy, kteří ho zatáhnou do takového bahna, že ani nebude vědět, jak se tam dostal, ale bude v něm vězet až po uši. Ježíš naznačuje, že to, oč jde v životě, je proces. Je to něco, co se děje každý den. Nejde o jednorázovou událost. Už jsme to také několikrát probírali, ale přece to zopakuji. Naivní křesťan si může myslet, že jednou událostí obrácení je všechno odbyto a vyřízeno. Už jsem uvěřil, někdo třeba i zná datum a má hotovo. Ale tato událost, pokud o ní člověk vůbec ví, je tak leda vyhnáním toho prvního nečistého ducha. Ale co bude dál? To je přece neméně důležité. Nemůžeme žít donekonečna jen z něčeho, co se stalo kdysi. Jako ten kamarád, který se zařadil k uznávaným mladým mužům města pražského na základě ctihodných aktivit svého strýce. Měl dobrou startovní pozici, ale co bude dál, co přijde? Co udělá už on, a ne jeho strýc? O to jde, o to běží. První setkání s Kristem, obrácení. To mohou být všechno důležité okamžiky. Ale nebudou pak ty konce horší, než začátky? Zde jsme u jádra problému, na který nás Ježíš upozorňuje. Můžeme se pokusit žít z té prvotní čistoty. Uklidit si v našem pokojíčku nitra, ale pak si třeba ani nevšimnout, že se do nás vplížilo i něco zlého a naprosto nemorálního. A to je škoda. Pokud si totiž myslíme, že tím, co bylo, co se stalo, co jsme kdysi udělali, co se nám kdysi přihodilo máme život na háku, pak se hluboce mýlíme. Kdosi moudrý řekl, že lhostejnost často působí větší zlo než úmysl. Jen totiž asi 1% lidí vysloveně chce udělat něco špatného. Zbytek jen někdy nezareaguje správně. Jen nepomůže tomu, kdo se právě dusí, kdo se topí, kdo leží pokroucený někde v příkopu. Lhostejnost lidí to byla, která přiměla Jana Palacha k činu, kterým chtěl burcovat naši společnost, když jsme si po okupaci sovětskou armádou před padesáti lety příliš rychle nechali nasadit udidlo do huby. A zpátky k tomu dnešnímu textu – asi tím chce Ježíš říct, že na posledním soudu se nebude ptát, zda někdy kdysi to byla paráda a krásné obrácení a pěkný křest a výborná konfirmace. Bude se ptát, na to, co bylo docela nedávno. A co jsi člověče udělal včera, co jsi udělal dnes. Co jsi zažil pěkného, co tě povzbudilo, a hlavně čím jsi ty povzbudil druhé.

Pořád se vám to zdá beznadějné? Nakonec to tak nevidím. Vysvětlím proč. Už jsem naznačil, že je dobré vědět, že se člověku stává, že se problémy vracejí, opakují, přicházejí znovu i s větší silou. To je odrazový můstek k rozumnému nastavení života a jde tedy o naději, neboť štěstí přeje připraveným. Tou druhou věcí, která nám ukazuje cestu je vědět, že nelze žít z toho, co bylo, ale že je třeba žít z toho, co je. Pánaboha tolik nezajímá, jak jsme se kdysi obrátili, ani co jsme kdysi udělali, ale zajímá ho, jak jsme na tom nyní. Co děláme dnes, jak se cítíme, s čím zápasíme. Ale ta naděje je i v tom, že když počítáme s tím, že se to nečisté může do nás vrátit, když si zachováme citlivost to nečisté rozpoznat, tak můžeme znovu projít i tím osvobozením. Znovu a znovu můžeme prožívat zázrak Božího milosrdenství. Znovu a znovu smíme zažít vyhnání nečistých duchů. I těch sedmi naráz. Jde o to zůstat v kontaktu s Božím milosrdenstvím. Nepostavit se do role – teď tu jsem já, který jsem se obrátil a Bůh mě očistil a já jsem teď bez vin a vady, ale postavit se do role – Bože jsem tu, patrně opět prolezlý sedmi nečistými duchy, kterými může být lhostejnost, sobectví, neláska, zlost, hněv, výčitky, přetvářka, anebo taky i něco úplně jiného. Není ta naděje právě v tom? A není to realistický pohled na kteréhokoliv člověka včetně mě samotného? Není toto řešením mnohých otázek, které jako lidé máme? Mnoha problémů, nad kterými se trápíme? Když si člověk jen uklidí pokojíček svého nitra, usedne do kouta a se založenýma rukama čeká na nebe, dočká se sedmice nežádoucích návštěvníků. Tak to udělejme jinak. Protože jinak to bude správně. Amen

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kázání, Ke stažení se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s